Lyžák ukončil smažák

Na sociálních sítích probíhal lyžařský výcvik naší školy v podstatě v přímém přenosu, nicméně tímto textem nabízíme krátké shrnutí pobytu na horách jedenatřiceti Sněženek a deseti Machrů a čtyř členů realizačního týmu.
Odjezd na lyžák do nové destinace a s jarem v zádech možná vyvolával otázky, ale všichni se tvářili, že se těší, a už nebylo cesty zpět. Horní Malá Úpa alias Pomezní Boudy je nádherné místo a starý dobrý Penzion Blesk stál na svém místě, takže obavy byly pryč. V jednom z nejvýše položených lyžařských středisek v Čechách se skutečně většina strání již zelenala, ale sjezdovky byly dobře vysněžené technickým sněhem, a tak se vše rozjelo tak, jak má.
Poměrně rychle se rozjezdili všichni lyžaři i snowborďáci a celá naše ekipa brázdila různé svahy v celém středisku ostošest. Čas nám zbyl i na běžky, které našim mladým zas až tolik nevoněly, ale co tě nezabije, to tě posílí! Náš penzion, který stojí na úpských svazích už pěkných pár let, nám instruktorům evokoval ubytování na lyžáku z našeho dětství, v tom dobrém smyslu slova (ano, trochu starý a sešlý, ale čistý a útulný). A taková ta domácí strava nám vždy doplnila palivo.
A náš pobyt se pomalu chýlil ke konci, když znovu udeřila Kmotra Zima. Celý čtvrtek nás bičoval vítr a padající sníh (odpočinkový program den předtím se hodil), který oblékl Úpu znovu do bílého hávu. Nový prašan upgradoval sněhové podmínky náš poslední výcvikový den, i když se nám trochu lepil na skluznici. A jako za starých dobrých časů, smažák s hranolky byl naším posledním obědem a zmizel v našich žaludcích rychlostí Blesku. A pak už hurá zpátky domů!
Lyžák je mrtev, ať žije lyžák (zase za rok)!
sekce TEV