Střední zdravotnická škola, Turnov

Kdo z nás se někdy netoužil podívat někam, do cizí země, o které dosud jen četl v barevných encyklopediích? Díky naší škole se to mně a dalším devatenácti studentům podařilo. A jaká krásnější země nás mohla čekat, než všemi obdivovaná Anglie? Odjížděli jsme v sobotu dopoledne…

... po osmnáctihodinové cestě autobusem a dvouhodinové cestě trajektem (kde nemálo z nás zanechalo svoje fyzické i duševní zdraví) jsme se konečně ocitli na březích Anglie. V brzkých ranních hodinách, když se většině z nás podařilo usnout, následovalo otravné probuzení a první poznávací den. Portsmouth bylo krásné město, které nás donutilo pořádně otevřít oči a i přes únavu se na první pohled zamilovat. Večer jsme se rozjeli ke svým rodinám. Naše „host family“ byla skvělá, jídlo poněkud odlišné, než naše. Přeci jen, nic se nevyrovná řízečkům od maminky.

Pondělí patřilo překrásným útesům Beachy Head a malebnému městečku Eastbourne. Prošli jsme se vedle nádherné vyhlídky a na chvilku si připadali trochu blíže ráji. Na oblázkové pláži jsme pak každý našel malý kamínek s dírkou, ve které údajně žije víla, která přináší štěstí. Dopoledne samozřejmě probíhala výuka a my se ve hře dozvěděli, kdo je vrah nebožky učitelky.

Úterní výuka nás naučila jak se (ne)chovat v restauraci a jak to má občas taková servírka v Anglii složité. V odpoledních hodinách jsme se přesunuli do města Brighton, které je jedno z nejznámějších přímořských měst. Zde jsme navštívili Sea Life Centre - akvária plná pestrobarevných ryb. Když už mluvíme u rybách, na molu jsme také poprvé ochutnali jedno z anglických typických jídel - fish and chips. Následovala prohlídka uzoučkých rybářských uliček The Lanes a odjezd do rodin.

Středa byla - co se výuky týče - nad míru zajímavá. Byli jsme vysláni do ulic s otázkami, které jsme pokládali kolemjdoucím. Zjistili jsme, že Angličani jsou velmi milí a přátelští. Následovala prohlídka Hever Castle, domova Anny Boleynové, krásného malého hrádku a okolních zahrad, v jejichž bludišti jsme, samozřejmě, zabloudili. Naše host family jsme učili, kdo je Ježíšek a vyprávěli jim něco o našem pojetí Vánoc.

Čtvrtek byl pro nás dnem brzkého vstávání, což nás málem zabilo. Celý den jsme věnovali Londýnu. Stáli jsme vedle Big Benu, dotýkali se mříží u Buckingham Palace… zakopávali o všude pobíhající veverky a i přes zákazy je pochopitelně krmili. Prošli jsme přes Trafalgar Square, přešli Tower Bridge, nakoupili hromadu suvenýrů a celý zbytek dne zakončili projížďkou loďkou po Temži a přejezdem vysokou lanovkou nad nocí zalitým Londýnem.

Pátek jsme strávili v autobuse. Kupodivu se vyčerpáním dalo spát. Díky skvěle vybavené průvodkyni jsme mohli v autobuse sledovat filmy, a tak cesta poměrně ubíhala. Po příjezdu domů a vrchovaté vaně jsem vděčně ulehla do své sladké postele. I když byl celý týden náročný a je škoda, že jsme nestihli ani polovinu toho, co by stálo za prohlídku, Anglie je pro mě jednou z nejkrásnějších zemí, které jsem měla tu čest navštívit. Chováním lidí počínaje, nádhernou krajinou konče. V našem srdci si jistě udělala svoje srdce a doufám, že se tam někdy vrátím. Už jen proto, abych si znovu mohla pohladit veverku, kachnu či labuťáka.

Lucie Bartůňková (4. ZA)