Jak 3. ZL vyrazila na ekokurz
První překvapení, které nás všechny čekalo, byla moderní, prosklená a obrovská budova ekocentra Střevlík. Všem nám přišlo prostředí tohoto místa moc hezké. Budova sice byla umístěna přímo u hlavní silnice, avšak za budovou se nacházel krásný les, před kterým se rozléhaly ...
louky s krásnými koňmi a ovečkami. Hned ve vchodu do areálu nás také přivítal nádherný a velice milý pejsek pan Floki, o kterém se později ještě zmíním. Celkově velice příjemně působící místo. První dojem byl tedy povznášející.
Když jsme se i se zbytkem třídy, který, na rozdíl od nás samo se dopravujících, přijel vlakem z Liberce společně s naší paní učitelkou třídní a doprovázející paní učitelkou chemikářkou, setkali, přišel čas seznámit se s vedoucími daného prostoru a s paní, která nás celý tento kurz měla doprovázet a vzdělávat. My, kteří jsme se na místo dopravili sami, jsme se již se zmíněnou vedoucí našeho programu setkali. Hned první dojem byl okouzlující, paní byla velice milá, přívětivá a přátelská. Díky ní jsme z místa měli ještě o něco lepší pocit a doufám, že to tak měli i ostatní.
Po našem krátkém seznámení jsme se odebrali do svých společných pokojů. Pokoje byly velice útulně zařízené s výhledem přímo na zvířata. Neměli jsme si tedy na co stěžovat a s radostí jsme se v těchto prostorách hned zabydleli. Také nás potěšila bezpečnostní opatření centra - dveře na čip, který byl jen jeden a který měly při sobě naše paní učitelky, nám dodaly ještě více klidný pocit z našeho zabydlení.
Přijeli jsme právě na čas oběda, tudíž jsme se odebrali hned po našem zabydlení do jídelny. Jídelna také zařídili velice krásně a moderně, všude to lahodně vonělo naším již připraveným obědem a my se velice těšili na první společný oběd v těchto prostorách. Naše nadšení z jídla po rozdání porcí nepominulo, jídlo zde bylo výborné a všichni si jej velice pochvalovali.
Po obědě jsme se odebrali do jiné místnosti, ve které nás čekala naše milá vedoucí programu. Tento první den našeho programu jsme se věnovali vlivům nadměrného množství oxidu uhličitého v atmosféře na planetu Zemi. Tento den jsme si také (velice přibližně) měřili naší uhlíkovou stopu a spočítali jsme si kolik planet by bylo potřeba, kdyby každý žil tak, jako žijeme my. Bylo velice zajímavé zjišťovat, že někomu vyrostlo číslo na 3 nebo dokonce na 5 planet! Tento poznatek a výpočet byl samozřejmě zcela orientační a počet planet nereálný, jelikož planetu, na které můžeme žít, máme zatím jenom jednu, tudíž toto zjištění v nás vyvolalo smutek...
Byl to však fakt, se kterým se musíme srovnat, a doufám, že každý z nás se zamyslel nad svými výsledky a začal poté projevovat alespoň sebemenší známky snahy o nápravu svého, jakkoliv velkého, čísla.
Mezi programem jsme měli malou přestávku na svačinu, a poté následovala zábavnější aktivita. Spočívala hlavně ve spolupráci našich týmů, které jsme si vytvořili. Týmy byly po čtyřech až pěti lidech. Program spočíval v udržení „balancu“ míčku, který byl postavený uprostřed kola připevněného na provázcích, a my jsme ho měli v kruhu držet tak, aby se míček nenaklonil a nespadl nám. Nebylo to ale tak jednoduché, jak se zdá. Míček jsme totiž v rovnováze museli udržet při chůzi po kopcovité, strmé cestě. Míček se nepodařilo celou cestu udržet nikomu, ale některým se vedlo lépe, než druhým. Někomu spadl jen jednou, jiným i pětkrát. Přemýšleli jsme nad smyslem této zábavy, přece jen jsme byli na ekokurzu, který nás měl naučit něco o tom, jak se starat o naši planetu. Došli jsme tedy postupem času k závěru, že míček měl představovat zemi a naše spolupráce měla být náznakem toho, jak moc těžké je udržet ji v rovnováze. Jak jsem již řekla, někomu to šlo lépe, jiným hůř ...
Poté nás čekala večeře v podobě výborné tvarohové pomazánky. Večer byl velice příjemný, jelikož jsme spolu hráli hry, povídali si a vlastně jsme se i vcelku stmelili.
Druhý den nás čekal budíček v 7 hodin ráno, jelikož snídaně se konala od 8 do 9 hodin. Ta nás opět příjemně překvapila. Na výběr bylo jak ze sladkého, tak ze slaného jídla, tedy menší švédský stůl i s teplým čajem, kávou i svěží vodou s citrónem. Neměli jsme si vůbec na co stěžovat. Po snídani jsme se opět odebrali do stejné místnosti, v jaké jsme byli předchozí den. Tentokrát nás měl čekat výlet se spoustou zábavných aktivit. Bohužel kvůli počasí se výlet nezdařil, avšak naše vedoucí programu nám velice pohotově vymyslela náhradní plán. Náš náhradní program se konal s jejím dlouholetým přítelem, a jednalo se o naprosto unikátní zážitek. Nejprve, co jsme tam přišli, se nám zmíněný pán, Láďa, představil. Poté nám řekl, že si zahrajeme hru, ve které si budeme hrát na rybáře. Rozdělili jsme se do týmů, ve kterých jsme byli i předešlý den, a každá skupinka představovala jednu rybářskou společnost. Hlavním účelem hry bylo získat co nejvíce lodí, co nejvíce peněz, vylovit co nejvíce ryb a při tom všem nezkrachovat.
Postupně jak jsme hru hráli, tak se většině velice dařilo, zisky stoupaly a všichni byli spokojení, ale ke konci hry, samozřejmě ne u všech, nastal zvrat. Firmám se přestalo dařit a postupně krachovaly. Jak to ale bylo možné, když jsme byli v hlubokých vodách, kde mělo být ryb víc než dost? Tuto otázku jsme si po vyhlašování vítěze a ukázání si grafu naší firemní cesty vysvětlili. Problém spočíval v tom, co jsem již zmínila. Každá firma chtěla mít co nejvíce úlovků a přemýšleli jednotně: v hlubokých vodách je mnoho ryb. Ano, je tam dost ryb, ale maximálně pro jednu nebo dvě firmy, které by spolu při nejlepším musely spolupracovat. Díky tomuto rozmýšlení se hluboké vody vylovily a již tak nebylo z čeho čerpat.
Poté, co jsme si tento problém objasnili, měl náš program další část, která probíhala odpoledne. V této části nám pán pouštěl prezentaci a sám nám vyprávěl o tom, jakým způsobem se rybaří v takových velkých mírách, a jak to škodí oceánu, respektive jeho flóře a fauně. Také jsme si řekli, že existují společnosti, které rybaří podle daných norem, a jak se konzervy pocházející od těchto společností poznají. Myslím si, že tento program byl také velice užitečný, jelikož mnoho lidí o tom, jak vlastně probíhá rybolov, nemělo ani ponětí a teď si určitě všichni dáváme pozor, jaké výrobky kupujeme. V pozdnějším dopoledni nás čekala ještě prezentace o již zmíněném pejskovi panu Flokim. Příběh tohoto psíka pocházejícího z latinské Ameriky nás velice dojal.
Tento den byl opět plný špatných pocitů ze způsobu života na naší planetě, avšak museli jsme se přesto přenést a říkat si, že když budeme myšlenku nápravy šířit a sami ji dodržovat, tak se snad alespoň něco málo zlepší.
V tento den jsme si ještě udělali i svůj vlastní program, který spočíval v prozkoumávání muzea Jizerských hor. Muzeum bylo menší, zato krásné a velmi pěkně zařízené. Prohlídka muzea nás velmi bavila. Hlavně dovednostní kvízy a zkoumání různých živých i neživých předmětů pod mikroskopem.
Další den nás čekal opět s Eliškou, naší vedoucí původního programu. Měli jsme už bohužel jen jedno dopoledne předtím, než odjedeme, což nás vcelku mrzelo. Toto poslední dopoledne jsme se bavili o palmovém oleji. Téma palmového oleje bylo snad to nejhorší téma, co se psychické stránky týče. Dozvěděli jsme se mnoho, ale bohužel jen toho špatného. Snad jsme si ale díky těmto špatným pocitům převzali dobrou myšlenku ohledně pomáhání v boji proti těmto zeleným pouštím.
V další části, po svačině, jsme se přesunuli k trochu veselejšímu, také ekologickému a zajímavému tématu. Jednalo se o žížalí kompost. Tato metoda využití našeho bioodpadu a žížalí síly nás velice oslovila, a dokonce padla myšlenka k provozování takového kompostu ve školních prostorách v rámci našich laboratorních aktivit. Tato část dne se každému líbila a dozvěděli jsme se opět spoustu nových a zajímavých věcí, o kterých jsme mnohdy neměli ani ponětí.
V závěru chci tedy říct, že mám pocit, že celá třída s pobytem a programem v ekocentru Střevlík byla ve své podstatě velice spokojená a snad všichni si myslí, že pro ně tento kurz byl i prospěšný. Snad nikomu by nevadilo si tento kurz zopakovat.
Karolína Malcovská, žákyně 3.ZL
(Ekologický kurz 3. ročníku zdravotnického lycea ve školním roce 2021/22 proběhne ve dnech 1. 11. – 3. 11. 2021 v osvědčeném SEV STŘEVLIK. Žáci mají ve Slunečním domě ekocentra Oldřichov v Hájích zajištěno ubytování, stravování 5x denně a celodenní program. Tentokrát se vydají po STOPĚ EKOLOGICKÉ STOPY. Konkrétní informace o kurzu (kdy a jak se odjíždí, co s sebou ap.) žákům předá tř. učitelka Mgr. P. Hořáková. Další info si můžete vyhledat na https://strevlik.cz/.)
